Římskokatolická diecéze Las Cruces v Novém Mexiku oznámila, že v kostele Panny Marie Guadalupské v městě Hobbs, který má pod svou správou, došlo k přinejmenším pozoruhodné události – po řádném šetření by se mohlo mluvit dokonce i o zázraku.
Během dne 20. května tohoto roku, na Svatodušní neděli, začala přes dva metry vysoká bronzová socha Panny Mari ronit „slzy“. Panenka Guadalupská, jak jí místní říkají, „neplakala“ lidské slzy, nýbrž cosi podobného vonnému oleji.
„Někteří ze svědků tvrdí, že olej voněl po růžích, takže slzy jsou velice podobné tekutině – oleji, který každoročně posvěcuji a následně ho používáme při křtu, biřmování nebo ordinaci kněží,“ vypověděl biskup z diecéze Las Cruces Oscar Cantú.
A měli pravdu. Vzorek tekutiny, kterou Panna Maria vyronila ještě několikrát, byl zaslán do chemické laboratoře. Jednalo se o olivový olej ošetřený jakýmsi aromatem, složení, které téměř odpovídá tzv. křižmu (svěcený olej – směs olivového oleje a balzámu používaná při různých důležitých obřadech). Oproti běžně užívanému křižmu, který má nahnědlou barvu, byl však tento olej naprosto čirý.
Diecéze nebrala nic na lehkou váhu, zdráhala se o události mluvit jako o zázraku a okamžitě zahájila vyšetřování, jak je možné, že jejich bronzová socha Panny Marie roní slzy. V kostele je nainstalován kamerový systém, ale žádný podezřelý zásah týkající se sochy nebyl zaznamenán. Dutou sochu v nadživotní velikosti nechali zevrubně prohlédnout a fotograficky zdokumentovat – jenže krom pár pavučin uvnitř nenalezli nic. Potom oslovili také slévárnu v Mexiku, kde byla socha odlita, zda při výrobě nepoužili nějaké tekutiny, které by se časem mohly uvolňovat – ne, i možnost, že olej by vlastně mohl být vosk používaný při odlévání soch, byla vyloučena.
Biskup Cantú po vyloučení různých možností začíná věřit, že se jedná o „zázrak“. Sám ale stále nedokáže rozpoznat, zda by se mělo jednat o zázrak dobrý, nebo zlý, to se prý pozná až podle „ovoce“, které z celého spirituálního divu vyplyne.
Plačící Panna Marie v mnohých vzbuzuje naději. Zástupy proudí do malého města v Novém Mexiku. A právě ona náhlá celosvětová pozornost upínající se k jedné bronzové soše v mnohých (nepřekvapivě) vyvolává otázku, zda vše nebylo nafingované právě kvůli zájmu veřejnosti.
Katolická církev se celkově staví k „plačícím sochám“ velmi skepticky a opatrně. Hranice pro potvrzení zázraku je velmi vysoká. Podíváme-li se na seznam nahlášených plačících soch, valná většina z nich, ne-li 90%, byla církevními autoritami odmítnuta. Jeden z mála Vatikánem uznaných „plačících zázraků“ se udál v sedmdesátých letech minulého století v Japonsku. Dřevěná socha Naší Paní z Akity dokonce plakala v přímém přenosu celostátní televize.
Jan Králík
A zde se ještě podívejte na malý zázrak z ovčí vlny jménem Merino.
