Snímek znetvořených zad mladého otroka utečence obletěl roku 1863 občanskou válkou rozpolcené Spojené státy. Drasticky zjizvené tělo, viditelný důkaz nepředstavitelné brutality otrokářů, mnohým lidem změnil tradiční pohled na otroctví.
V březnu roku 1863 dosáhl mladý černý otrok bezpečí unijního vojenského tábora v Baton Rouge. Peter Gordon (o jeho pravém jménu se spekuluje) totiž deset dní předtím utekl z louisianské plantáže Johna a Bridget Lyonsových.
Úprku předcházela krutá událost – Gordona z neznámých důvodů drasticky zbičoval plantážní dozorce, po dva měsíce byl upoután na lůžko. Právě během rekonvalescence se odhodlal k útěku.
130kilometrovou cestu divočinou s honiči v zádech, jejichž čich zmátl za pomoci cibulové šťávy rozetřené po těle, zvládl za několik dní. Jakmile pak dosáhl unijního tábora, získal svobodný status.
Jako svobodný muž se rozhodl vstoupit do unijní armády, která nedávno zavedla novou segregovanou sekci pro barevné vojáky. Právě během lékařské prohlídky se nic netušícím přihlížejícím odhalil pohled na Gordonova holá záda.
Nezhojitelné šrámy zachytila dvojice fotografů McPherson a Oliver, kteří byli náhodou přítomni v táboře. Snímek, jenž svou krutou výmluvností vypovídal o hrůzách otrokářství více než kdejaký rozsáhlý román, se pak rozhodli hojně rozdistribuovat v malém kapesním formátu.
Takzvané „fotografické vizitky“ se zbičovaným Gordonem pak obletěly nejen Spojené státy, kde mluvily ve prospěch abolicionistů usilujících o zrušení otroctví, ale i Evropu.
Co se stalo s dle dobových výpovědí velmi inteligentním, dobrosrdečným a dobře vychovaným Peterem Gordonem po jeho vojenské kariéře, není známo.
Jan Králík
