Moderní člověk žije bezdrátově. Jediná chvíle, kdy se může směle zdrátovat, přichází v sobotu večer. Jinak je od drátu už dávno osvobozený. K dokonalosti chybí krůček – absolutně bezdrátové šíření elektřiny. Ale i na to dojde.
Ještě před několika málo lety jsme dráty vůbec neřešili. Přišly nám normální. Byly všude. Jeden drát vedl z myši do počítače, další z klávesnice, další přiváděl internet, ten nejsilnější elektřinu, a když jsem chtěl muziku, připojil jsem si bedýnky nebo sluchátka. Drátem.
Dnes z těch všech kabílků, šlauchů a drátků zůstal jediný – ten na elektřinu. Klávesnice, myši, sluchátka, bedýnky i internet dávno sviští vzduchem. A to buď přes infra, bluetooth nebo další technologie.
Bezdrátovost je už tak běžná a všudypřítomná. Zuby si můžete čistit bezdrátovým elektrickým kartáčkem a klidně můžete mít i bezdrátová rovnátka. Jsou z plastu a jsou vlastně neviditelná. Ideální pro všechny, kteří mají rádi pořádek a přehlednost. A samozřejmě pro ty, kteří si potrpí na rovné, zdravé a pěkné zuby. Zkrátka bezdrátovost s sebou nese přehlednost a čistotu designu. Nikde žádný zmatek, uklizeno, zuby v lajně. Proč ne. Svět bez drátů je prostě čistější.
Začalo to telegrafem
Nejde přitom o žádné technologické novinky. Bezdrátovost vnesl do moderních technologií už slavný Guglielmo Marconi, když vymyslel bezdrátový telegraf. Rozhlas, televize i mobilní telefony by bez něj nebyly.
Ve dvacátých letech minulého století už existoval třeba i nápad na bezdrátová sluchátka, která by fungovala na principu infračerveného záření. První sluchátka, u kterých to fungovalo, ovšem na trh uvedla firma Sennheiser až v roce 1975. Byl to hit. Dnes využívají spíš technologii bluetooth, ale to běžné uživatele moc nezajímá. Hlavně že to hraje a drát se nemotá kolem židle.
Teslovy odvážné plány
Jediné, v čem zatím mírně zaostáváme, je bezdrátový přenos energie. Ano, máme bezdrátové nabíječky, ale ty jsou vlastně drátové. Nabíječka je ke zdroji připojena kabelem a jen mobil, hodinky, sluchátka atd. se dobíjejí tím, že se na dobíječku položí. Ale co kdyby se nemusely nikam pokládat a prostě by si elektřinu braly ze vzduchu, tak jako dnes počítač získává internet přes wifi?
Fikce? Ani ne, vymyslel ji už před více než sto lety Nikola Tesla. Asi největší elektrotechnik všech dob testoval v roce 1899 (tedy v době, kdy Buffalo Bill ještě střílel bizony) ve své laboratoři v Colorado Springs přenos elektřiny na dálku. Jak měl ve zvyku, pojal to trochu megalomansky, takže uvažoval o tom, že by se proud šířil vzduchem na velké vzdálenosti po celém světě a ve velkém objemu, což je z mnoha důvodů jen těžko realizovatelné.
Zatím aspoň nakrátko
Ale přenos energie v malém na krátké vzdálenosti je v poslední době slibně se rozvíjejícím odvětvím techniky. Dobíjíme si tak mobily, elektrické kartáčky, kardiostimulátory a nakonec i elektromobily. Bezdrátový přenos energie funguje na principu elektromagnetické indukce. Laicky řečeno: potřebujete dvě antény, vysílací a přijímací. Vysílací je připojena ke zdroji střídavého proudu, který kolem antény vytváří elektromagnetické pole. A z něj si energii bere anténa přijímací.
Takže až bude přijímací anténa součástí třeba vašeho mobilu, bude běžnou součástí bytu vysílač a mobil se sám dobije, kdykoli přijdete domů. Myš, klávesnice, počítač, všechno, co bude stále v dosahu vysílače, se tak vlastně nikdy nevybije.
Zatím si můžeme užívat těch ostatních technologií. Sluchátek, myší i repráků připojených přes bluetooth, rovnátek bez kovových drátků… Chcete je vyzkoušet? Domluvte si bezplatnou konzultaci.
