Jak efektivně vyřešit problém nevěry, se po staru pokusil manželský pár v Paříži, divokém městě zamilovaných, kde v 30. letech minulého století číhalo pokušení za každým rohem. Nejlepším řešením se manželu zdál být pás cudnosti a manželka kupodivu neprotestovala.
Zda se v minulosti skutečně pás cudnosti používal je dodnes předmětem debat historiků. Pár „středověkých“ exemplářů kovového zařízení se zámkem, které mělo ženám zabránit v nevěře, nebo sebeuspokojování však byly nějakou dobu vystaveny ve francouzských muzeích včetně pařížského Musée de Cluny.
Právě při návštěvě muzea a pohledu na pás cudnosti dostal pekař Henri Littière roku 1934 nápad jak zabránit své manželce v milostných aférkách. Madam Littièrová sice svého manžela velice milovala, ale od erotických eskapád si prý jednoduše nemohla pomoci. Během pár měsíců vystřídala tři milence a v ten moment přetekl pekařovi pohár manželské trpělivosti.
Pochybnosti o účinnosti pásu pan Littière, na rozdíl od historiků neměl. V muzeu si pořídil pečlivou skicu jednoho ze zařízení, které údajně nosila francouzská královna Anna Rakouská. S náčrtem zašel za výrobcem protetických končetin, který s výrobou zařízení neměl žádný problém. Na poslední „zkoušku“ sametem potaženého pásu se dostavila i sama paní Littièrová – s výsledkem byla velmi spokojena.
Problém nastal až při návštěvě žádostivého milence, před kterým nové spodní prádlo jeho milé jednoduše nemohlo zůstat bez povšimnutí. Od milenky spěchal rovnou na policii s pan Littière stanul před soudem kvůli krutosti páchané na vlastní manželce.
I když madam Littièrová stála na straně svého poněkud zvláštního manžela a před soudem vypověděla, že je pro ni jinak nemožné zůstat věrnou, byl Henri Littière k zaplacení pokuty 50 franků a tří měsíčnímu podmíněnému trestu.
Tomáš Ospalý
